Starostlivosť o psa

Periody odvahy a strachu ve vývoji psa - kritická období a jak s nimi pracovat

Veľmi rada zazdieľam tento článok , ktorý môže pomôcť pri komunikácii zo šteniatkom. ( skopírované zo stránky www.psinfo.cz

Vývoj štěněte z pohledu učení

Vývoj štěněte od narození až po stáří probíhá určitými obdobími, které jsou z hlediska jeho života velmi podstatné. Samozřejmě hlavní perioda, kde se toho děje nejvíc, je období štěněcího věku. Pes toho musí hodně pochytit, se spoustou věcí se seznámit a zpracovat je. Pojďme na takovou zrychlenou exkurzi do tohoto času.

Neonatální období

Pokrývá období od narození do 14ti dnů věku. V tomto čase je štěňátko bez termoregulace, narodilo se hluché, slepé a je tedy plně závislé na matce. Ta mu skrze své tělo zajišťuje teplo a olizováním jeho vyměšování. Ke konci tohoto období se otevírají štěňátkům oči, ale zatím jsou schopna rozlišovat pouze světlo a tmu. Nicméně hmat a čich jim funguje hned od narození. V tomto období až 90 % času prospí a pohyb je omezený pouze na centimetry, kdy hledá místo u struků. Co už umějí velmi dobře je kňourání. To je signál pro matku, že mají hlad anebo se dostali do míst, kde je nízká teplota.

Transitivní/přechodové období

Pohybujeme se od 15. do 28. dne věku štěňátka. To postupně začíná slyšet a prořezávají se mu první zoubky. Štěňátko je stále velmi závislé na své matce, ale už zvládá přijímat i kašovitou stravu. Štěňátka pomalu začínají objevovat pohyb na končetinách a začínají první a nesmělé hry se sourozenci a s maminkou.

Socializační období

Je v období štěňátka asi to nejdůležitější. Většinou je rozděleno na dvě periody a sice primární socializace, která probíhá směrem k matce, sourozencům, vůči psům obecně a také k chovateli. Tato primární socializační perioda je v období mezi 4. - 6. týdnem věku. Následuje sekundární socializace a ta je zaměřena směrem k prostředí, objektům. Pohybujeme se mezi 6. - 14. týdnem věku.

V této fázi se začínají postupně střídat důležitá období odvahy a strachu, která jsou hlavním námětem tohoto článku.

Juvenilní období

Období mezi 3 - 6 měsíci věku. Většinou jsou štěňátka již v nových domovech, kde se jim majitel věnuje individuálně. Nastává velmi rychlý až překotný vývoj schopností štěňátka, nyní již mladého pejska. Učení prvních povelů, dopilování čistotnosti, ... Ke konci období se začíná měnit mléčný chrup za trvalý.

Puberta

Časové období 6 - 12 měsíců věku. Jedinec si hledá místo v sociální struktuře rodiny, kde žije. Mohou nastat pokusy k dominanci, neposlušnosti. Obecně mladá plemena dospívají dříve, větší a obří plemena potřebují k dokončení vývoje trochu více času.

Dospělost

Většinou začíná obdobím pohlavní dospělosti. Psi dospívají dle velikosti plemene kolem 6. - 9. měsíce v případě malých plemen. U velkých psů je to potom 9 - 12 měsíců. Feny dospívají s nastupujícím prvním estrem, tedy háráním, což nastává někdy mezi 6 - 12 měsíci. Nicméně některá plemena, obzvláště ta spadající do kategorie chrtů a primitivních plemen, tam se objevuje první estrus i později.

Všechny tyto periody v sobě střídají období zvýšené odvahy následujících po obdobích strachu. Je vhodné o nich něco málo vědět, protože nám pomáhají pochopit psí naturel a vhodně dávkovat a nebo naopak zpomalit postup výcviku.

periody strachu - proč jsou

Přeneseme se zpět v čase, úplně vynecháme jakoukoli domestikaci. Jsme zpět u vlků. Periody strachu jsou u psa/vlka evolucí naprogramované a slouží k jejich ochraně v divočině. V přírodě se v tomto čase vlčata dostávají mimo svá rodná hnízda. Vylézají z nor a zkoumají svět kolem. Nicméně se seznamují s okolím pod dozorem matky. Nové prostředí, zvuky a věci jsou pro ně děsivé a tím, že se drží svého rodiče, stará se strach o jejich přežití.

A vraťme se do současnosti. Periody strachu jsou i pro psa podstatné. V této době se štěňátka většinou dostávají do nových domovů. Je tam vše úplně jinak než u chovatele. Chybí matka, chybí sourozenci. Někdy je v rodině starší pes, který potom částečně nahrazuje štěněti matku - alespoň v začátku. Jindy se musí štěně upnout na smečku lidskou. Tím, že prochází strachovým obdobím, si fixuje známé a bezpečné prostředí v rodinném kruhu a svého průvodce jako ochránce.

Sama ale vnímám jako lepší, aby se štěně do nového domova dostalo ideálně před tímto poměrně důležitý předělem. V době, kdy nové podmínky přijme snáze a není to pro něj takový stres. Přiblížím, o jakém časovém období mluvím.

popis jednotlivých period - časová období

První období strachu se týká hlavně chovatelů a v literatuře se moc neuvádí. Je zhruba kolem 5. týdne věku a štěňátka v něm reagují poměrně choulostivě na hlučné prostředí a také na nové podněty. Neznamená to ale, že je uzavřeme do zvukotěsné ulity a počkáme, až takové období pomine. Jen trochu zpomalíme v jejich seznamování s novými věcmi, ale toto seznamování s novým stále probíhá. A ruku na srdce - 5ti týdenní štěňátka toho ze světa ještě moc neviděla.

Na první období strachu navazuje první období odvahy. To probíhá od 6. do 8. týdne. V tomto čase štěňátka rychle akceptují vše nové. Jejich pud sebezáchovy je hodně snížený, proto na ně musíme dávat pozor my. Nyní má smysl je vystavovat hodně novým podnětům - mohou poznávat nové lidi (ideální čas na návštěvu budoucích majitelů), nové psy (samozřejmě takové, které štěněti vědomě nebudou ubližovat, jsou stabilní v povaze a navíc o nich víme, že jsou zdraví a pravidelně očkovaní a odčervovaní), nová místa (návštěva zahrady, oplocené louky, jezírka, tekoucí potůčky, volná příroda,...). Je vhodné je seznámit i s dětmi. Ty totiž mají pro psy poněkud zvláštní reakce - je vhodné je štěňátkům představit. Samozřejmě ale pod dohledem, aby děti štěňátkům neublížily a někdy to platí i naopak.

Od 8. - 10. týdne (některá literatura uvádí až týden 11.) navazuje opět období strachu. Štěně by v té době mělo být ideálně v novém domově a toto období mu pomůže si ho zafixovat jako bezpečné místo. I nadále by měl nový majitel pokračovat v socializaci štěňátka, ale je vhodné volit raději pomalejší tempo poznávání nových věcí.

Na toto období opět navazuje další období zvýšené odvahy a je vhodné, aby ho nový majitel využil k učení nových věcí. Je ideální k započetí výcviku a také k další socializaci. Například návštěvy nádraží, autobusové stanice - někde kde je hodně lidí a je tam hlasito. Další seznamování s dětmi. V případě plemen, která se upravují je super dát ho do salónu, aby se obě dvě strany spolu seznámily, atd. Bavíme se o čase 3. - 6. měsíce věku štěňátka. V tomto období se také často stávají úrazy a je třeba na štěňátko zvýšeně dohlížet. Opět je citelně oslabený pud sebezáchovy, proto dohlížejte na psí hry a dívejte se, kam štěně leze či skáče. Aby například nenarazil ve vysoké rychlosti do stromu anebo nedejbože nespadlo ze skály. Vidíme, že časové rozpětí je poměrně velké a jak už to bylo i v předchozím případě, opět na něj navazuje další období strachu.

To je mezi 6. - 8. měsícem. Většinou u malých plemen nastává časněji, u větších plemen je to později. Opět se vyplatí snížit tempo poznávání nového a buďme psovi oporou - v případě, že si neví rady v některých situacích, poskytneme mu prostor - aby si situaci spolu s námi obhlédl a pomůžeme mu ji správně vyřešit. V tomto období vznikají také neurózy směrem k dětem, je třeba dávat pozor, aby pejskovi neublížily.

Existuje ještě jedno období strachu, v některé literatuře pravda vynechávané. Anebo ho autoři spojují s předchozím obdobím. Je mezi 9. - 14. měsícem a souvisí s pohlavní dospělostí. Ta u velikostně malých plemen nastupuje dříve a u velkých plemen později. Souvisí tedy s vyplavením pohlavních hormonů. Jde spíš o majetnickou periodu, období zvýšeného hlídání svých zdrojů a někdy i celé rodiny vůči jiným psům.

období odvahy - jak s nimi efektivně naložit

Zmínila jsem výše. Považuji za vhodné periody zvýšené odvahy použít k socializaci a poznávání nových věcí, lidí, psů a okolí. Lépe se učí novým věcem a je fajn výcvik v takovém čase rozumně podpořit. Dovede to pejska dál a v navazujícím období strachu potom upevníme to, co jsme v této zvídavé periodě začali. Pejsek se tak cítí komfortně a my upravujeme tempo jeho potřebám. Tou negativní věcí je zvýšená nutnost dávat na psa pozor, úrazy v tomto období jsou velmi časté.

Závěr

Určitě se vyplatí tato období ve vývoji psa znát. A souhlasím i s jedním zde citovaným autorem, lze je efektivně použít k výcviku, abychom psa nepřehltili a naopak zase nedeprivovali v období zvýšeného učení.

Osobně mi seznámení, respektive rozšíření mých znalostí o těchto obdobích ledasco objasnilo a také mne nasměrovalo k úpravě svých chovatelských podmínek. Ale vezměme to popořadě. Objasnil mi to fakt, proč si tři z mých odchovanců (z různých vrhů) zlomili nohu v časově téměř podobném období. Nacházeli se v období odvahy a protože nebyli dostatečně opatrní k sobě samým, nastala tato nepěkná situace.

A úprava chovatelských podmínek? Běžně jsem štěňátka dávala ve věku 9ti týdnů s pocitem, že tím, že tráví v rodinném kruhu více času, tak jim prospívám. Jasně, každý vývoj každého štěněte je individuální. Nicméně ve světle výše zmíněného mi přijde lepší je dát v období, kdy to moc neřeší, než je vystavovat většímu stresu. Přemýšlela jsem i opačně, zda je nedat až ve věku 12ti týdnů. Ale zde jsem narazila trochu na své svědomí. Tím, že jsem již něco odchovala, vidím, že po cca 9 - 10ti týdnech jim již jako smečce štěňátek dohromady nemám co nabídnout. V tomto věku již potřebují, aby se jim každému věnoval člověk individuálně. Což ve smečce 5-8 štěňat je trochu nereálné. Líp je jim v tomto v novém domově, kde se na ně těší, stejně tak i na společné kroky a výcvik.

A jak situaci vnímáte vy? Budu ráda, když se o své dojmy podělíte - napište mi na terezie.valcikova@psinfo.cz . Těším se na vaše reakce.

Zdroje:

  • Etologie psa, předměr absolvovaný v rámci studia oboru Kynologie - Bakalářské studium na ČZU, rok 2014
  • Co by každý kynolog měl znát o vývojových stádiích a kritických obdobích vývoje psa?, dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/co-by-kazdy-kynolog-mel-znat-o-vyvojovych-stadiich-a-kritickych-obdobi-vyvoje-psa
  • ETOLOGIE PSŮ, dostupné z: https://cit.vfu.cz/oz/IVA/etopes.htm
  • Socializace základ života - 1. díl Formování štěněte, dostupné z: https://www.ecanis.cz/clanky/socializace-zaklad-zivota-1-dil-formovani-stenete_1520.html
  • Understanding Fear Periods in Dogs, dostupné z: https://pethelpful.com/dogs/Dog-Behavior-Understanding-Fear-Periods-in-Dogs
  • The Evolution of Social Behavior in Dogs and Wolves, dostupné z: https://academic.oup.com/icb/article/7/2/373/105742
  • The influence of inheritance and environment on canine behavior: Myth and fact - dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/James-Serpell/publication/229472839_The_influence_of_inheritance_and_environment_on_canine_behavior_Myth_and_fact/links/5ad76934aca272fdaf7ed784/The-influence-of-inheritance-and-environment-on-canine-behavior-Myth-and-fact.pdf
  • Puppy Developmental Stages and Behaviour - dostupné z: https://reginahumanesociety.ca/programs-services/municipal-services/alternatives-to-admission/dog-behaviour-tips/puppy-developmental-stages-and-behaviour/

Odčervovanie psa

Kedy a ako odčervovať psa

 Psa treba odčervovať pravidelne. Kedy, ako často a za akých podmienok? Rozdiel je v tom, či psa chováte dnu alebo von. Inak sa tiež odčervujú dospelé psy alebo gravidné suky. Frekvencia odčervovania by mala byť takáto:

  1. Šteniatka. Potrebné odčerviť vo veku 2 týždne a potom každých 14 dní, až do veku 3 mesiace. Potom do roka každé 3 mesiace.
  2. Dospelé psy. 4 x ročne. V prípade rizík (napr. konzumácia výkalov) raz mesačne.
  3. Gravidné suky. Vhodné je širokospektrálne antiparazitikum denne v malých dávkach. Zabráni sa prenosu škrkavky na šteňatá.
  4. Dojčiace suky. Odčervované by mali byť tak ako šteniatka.
  5. Iné prípady. Ak napr. kŕmite psa surovým mäsom, odčervujte proti pásomnici každých 6 týždňov. Okamžite odčerviť by ste mali aj novonadobudnutého psa.
  6. Ak preferujete prírodné odčervenie psa, dostupné sú rôzne prírodné produkty, ktoré napomáhajú k správnej funkcii čriev psa.

Odčervenie je zásah do organizmu psa. Vo väčšine prípadov však  nedochádza ku komplikáciam.

Medzi najbežnejšie parazity patria škrkavky, pásomnice a machovce. Do kontaktu s nimi prichádzajú zvieratá každý deň. Parazity, ktoré ich ohrozujú, sa môžu nachádzať nielen na znečistenej tráve a v exkrementoch, ale aj v surovom mäse, ktorým majitelia často svojich miláčikov kŕmia. K nakazeniu môže prísť dokonca aj pri bežnom kontakte s iným psom, ak ten nie je odčervený. Nebezpečenstvo predstavujú aj blchy prenášajúce pásomnicu. Ak zviera blchu skonzumuje, môže sa pásomnicou nakaziť.   

Začervené zviera trpí únavou, môže chudnúť, objavuje sa plynatosť a zväčšené brucho. Príznaky sa môžu stupňovať až po dlhotrvajúce hnačky a dehydratáciu. V stolici sa môže objaviť krv. Parazitmi nakazené zviera však nemusí vykazovať príznaky stále, preto je odčervovanie psov a mačiek tou najdôležitejšou prevenciou. Odčervenie chráni nielen zviera samotné, ale v konečnom dôsledku aj nás a našich najbližších, keďže parazitmi sa môžeme nakaziť všetci - rizikové sú najmä pre deti. Pozor! To, že parazity nevidíte vo výkaloch, neznamená, že sa v organizme nenachádzajú.

( zdroj vetcan )


TORZIA ŽALÚDKA

Torzia /pretočenie/ žalúdka


Pretočenie žalúdka je jedným z najväčších nebezpečenstiev predovšetkým pre veľké plemená psov. O príčinách a možnostiach prevencie tohto, často smrteľného, ochorenia sa vedú na internete rozsiahle diskusie. Torzia žalúdka (angl. "bload") je pravdepodobne podmienená geneticky, do hry však vstupujú aj rizikové faktory, ako je stres, preťaženie, nevhodná strava, nevhodný čas kŕmenia či napájania, ale aj súhra nešťastných náhod.

Čo to vlastne torzia je?

Laicky sa dá vysvetliť asi takto: pes má žalúdok umiestnený horizontálne. Môžeme si ho predstaviť ako balón upevnený v dvoch bodoch v horizontálnej rovine. Keď ho naplníme a začneme s ním kývať (čo sa deje keď pes beží, alebo vystrája) veľmi ľahko sa pretočí a tým sa zauzlia jeho konce. Je to len veľmi, veľmi laický pohľad na problém torzie, len kvôli predstave.

Torzia žalúdka vzniká podobným mechanizmom ako zdutie u dobytka. Potrava, ktorá sa dostane do žalúdka, môže vytvoriť plyny, čím sa objem žalúdka enormne zväčší a pri pohybe sa následne samotný žalúdok môže otočiť. Tým sa zaškrtia cievy, vzniká cievny kolaps a znemožnenie peristaltiky. Hlavné riziko v podstate tvorí potrava, z ktorej sa vo veľkej miere tvoria kvasnými procesmi plyny.

A z čoho sa kvasením vyrába pivo? Z obilnín. Takže ak je pes kŕmený granulami, v ktorých je priveľa obilnín a málo kvalitných bielkovín, je väčšia pravdepodobnosť na vznik torzie. Tú môže spôsobiť aj zožlknutý, pokazený tuk v krmive. Aj keď je psovi podávaná kvalitná potrava, pri zvýšenom príjme tekutín, ak je brucho "napchaté do prasknutia" a pes behá a skáče, opäť môže dôjsť k torzii.

Torzia žalúdku sa prejavuje postupne 18-mi príznakmi:

1/ zväčšenie objemu brucha
2/ na pohmat ztuhnuté brucho
3/ brucho bolestivé na dotyk
4/ zvracanie peny alebo tekutiny
5/ neúspešné pokusy o zvracanie
6/ zrýchlené prehĺtanie (aerophagia)
7/ nadmerné slinenie
8/ zrýchlené dýchanie
9/ nadmerné pitie
10/ nechutenstvo
11/ červené alebo bledé ďasná (teda nie prirodzene ružové)
12/ nahrbený postoj v stoji alebo v ľahu
13/ ľah či sed v nezvyklých polohách
14/ pozícia, pri ktorej je predok pri zemi a zadok hore
15/ zvíjanie sa
16/ vyhľadávanie skrytých (tmavých) miest
17/ neprirodzene pokojné chovanie
18/ letargia

Príznaky nasledujú veľmi rýchlo za sebou a jedinou pomocou je včasné vyhľadanie poučeného veterinára! Pri podozrení na torziu žalúdka u vášho psa konajte okamžite. V žiadnom prípade návštevu veterinára neodkladajte na ráno.

PREVENCIA:

V prípade kŕmenia granulami je potrebné vybrať kvalitnú značku granúl, kde obsah bielkovín nie je nastavovaný bielkovinami pre psa nestráviteľnými. Granule je lepšie podávať namočené, zaliate teplou vodou, aby granule napučali, ale nie, aby z nich bola kaša. Je to dôležité hlavne pri kŕmení veľkých plemien. Najčastejšia príčina úhynu írskych vlkodavov je torzia žalúdka, a dlhodobým sledovaním prípadov torzie u vlkodavov sa ukázalo, že veľmi často vzniká po skŕmení suchých granúl.

Tiež si treba dávať pozor, hlavne v lete, a nekupovať granule a konzervy vystavené priamemu slnečnému svetlu. Z odborných kruhov som sa dozvedela ešte jeden pohľad na torziu žalúdka, ktorý sa mi zdá najpravdepodobnejší.

V časoch, keď ešte žiadne psie granule neexistovali, nebolo počuť ani o torzii žalúdka. Podľa niektorých odborníkov je to tým, že vtedy psy prijímali klasickú stravu, ktorá obsahuje veľký podiel vody a preto má svoju primeranú hmotnosť. Žalúdok tak pravidelne dostal určitú záťaž nielen z pohľadu biochemického, ale aj fyzikálneho (zámerne nepíšem fyziologického). Hmotnosť potravy totoiž pri činnosti žalúdka zaťažovala celý závesný aparát žalúdka, ktorým je upevnený v dutine brušnej. Tento závesný aparát je tvorený tkanivami, ktoré sa tréningom spevňujú a urdžujú si svoju pružnosť.

Dnes, v dobe "GRANULOVEJ" dostáva psí žalúdok podstatne menej vážiacu potravu, a teda závesný aparát žalúdka je aj podstatne menej trénovaný. So stúpajúcim vekom psa strácajú tkanivá držiace žalúdok svoju pružnosť a o to viac je žalúdok náchylný na pretočenie.

Veterinári a skúsení chovatelia ako prevenciu pred vznikom torzie žalúdka odporúčajú:

Ø pokoj po jedle, žiadne behanie, skákanie na dvere, vítanie príchodzích vyskakovaním a pod.

Ø misky s vodou a kŕmením umiestniť do výšky hrudníka, nie na zem
Ø nedovoliť psovi "nachliapať" sa veľa vody naraz; zvlášť nebezpečné je to v prírode z potoka, kde ešte psovi trčí zadok hore brehom a hlava je dole v potoku; rozumnejšie je na vychádzky nosiť psovi vodu vo fľaši


Ø nikdy!!! neskrmovať už nakvasenú potravu (ak pes nedoje namočené granule alebo varenú stravu a nechá sa mu to v miske celý deň)

Ø nekŕmiť niekoľko hodín pred pohybovou aktivitou, či pred jazdou autom
Ø nekŕmiť aspoň hodinu po výraznej pohybovej aktivite
Ø pri manipulácii s ležiacim psom neprevaľovať psa z boka na bok cez chrbát, ale v prípade nutnosti cez brucho

Ø včas si zaistiť skúseného veterinára, ktorý je ochotný zakročiť v akúkoľvek dobu


Torzia sa dá predpokladať u všetkých veľkých psov s hlbokým hrudníkom. Objavila sa však aj u írskych setrov a operovaná bola aj u jazvečíka a malého bradáča. Na poprednom mieste, bohužiaľ, stoja nemecké dogy. Na otočenie žalúdka už uhynulo niekoľko bobtailov, a to na základe nesprávneho otáčania psa na česacom stole cez chrbát.

Keďže torzia neobchádza takmer žiadne plemeno, je dobré túto pohromu poznať, vedieť jej predchádzať a v tom horšom prípade včas rozoznať príznaky, čo môže nášmu psovi zachrániť život. Ani absolútnym dodržovaním všetkých odporúčaní nebudeme mať 100% istotu, že nášmu miláčikovi torzia nehrozí. Riziko však bude podstatne menšie.

Torziu nemožno podceňovať a pri prvom podozrení je absolútne nevyhnutné sa obrátiť na veterinára. Najlepšie takého, ktorý o tomto onemocnení vie a ktorý je vybavený na operačný zákrok. Pre takéto prípady je potrebné mať možnosť veterinárovi kedykoľvek telefonovať, či v dennú, či v nočnú hodinu.

Zo skúseností chovateľov, veterinárov a účastníkov internetovej konferencie "canis" 

zdroj : superpes.sk


Obliecť alebo neobliecť psa

Obliecť psa alebo nie?

Veľa ľudí rieši či psíka obliecť alebo nie preto som zazdieľala tento výborný článok z www.dogfit.sk a dávam do pozornosti aj výborný podcast :

https://www.pejskarium.cz/oblekani-psu/

"Je to pes! Načo ho obliekaš?? V prírode zvieratá predsa nechodia oblečené!"... niečo také počuť od ľudí, keď vidia psa v kabátiku...
Áno, to je pravda, ale naši psi už dávno nie sú vlci, rovnako ako my nebeháme s oštepmi a nelovíme divú zver na večeru.
Väčšina našich mestských psov patrí do kategórie "Pes bytový/posteľný" Keď vonku prší, sneží alebo je naozaj zima, tak chodia oblečení. A je to v poriadku, ak to má svoje opodstatnenie.
Netvrdíme, že každého psa treba obliekať, to v žiadnom prípade! Psy, ktoré držíme celoročne vonku nepotrebujú obliekať, pretože sa prirodzene adaptujú na prostredie a teplotu v akej žijú. Keď sa ochladí, postupne sa im vytvorí hustá podsada, ktorá ich počas chladných dní chráni. A naopak, na jar sa postupne začnú srsti zbavovať, aby mohli v lete lepšie zvládať vysoké teploty. Zmena vonkajšej teploty však nikdy nie je taká prudká, ako v prípade našich "bytových" psov. Predstavme si situáciu - v zime je v noci teplota výrazne pod nulou, povedzme -5 až -10 ° C. V byte máme minimálne 20°C. To je rozdiel až 30 °! Ráno ideme venčiť a v priebehu pár minút sa má pes adaptovať na tento obrovský teplotný rozdiel. To by sa v prírode bežne nestalo. A preto je v poriadku, ak chceme psom tento teplotný rozdiel pomôcť prekonať a dáme im oblečenie.
Ak vidíte, že sa pes vonku necíti komfortne, nechce sa prechádzať, ťahá sa domov, prípadne sa trasie vždy keď na chvíľlu zastavíte, treba sa zamyslieť, či by neocenil bundičku.
Špeciálnou kategóriou sú šteniatka, psí seniori a choré psy, u ktorých termoregulačné mechanizmy nefungujú správne. Rovnako je to vhodné v prípade malých plemien psov (čivava, maltezák, yorkšír a pod.), ktoré sú nízko nad zemou a nemajú ani dostatočné osrstenie. Tam sú bundy a kabátiky abolútne vhodné a správne.
Psy, ktoré nemajú podsadu (napríklad stavači, chrti, bull plemená a pod.) tiež nie sú pripôsobené na dlhodobý pobyt v zime. Nie je dôvod, prečo by aj "drsný" pitbull nemohol byť v zime oblečený, ak to situácia vyžaduje.
Nemecký ovčiak, ktorý žije celoročne vonku nepotrebuje obliekať. Stačí, ak má dobre zateplenú búdu, a aj tak ho možno nájdete ležať spokojne na snehu pred ňou. Podobne ako mnohé iné plemená, ktoré majú extrémne hustú srsť a sú predurčené na pobyt v chladnom počasí (husky, bernský salašnícky pes, leonberger a pod.)
Vždy záleží od toho, ako dlho bude pes vonku, za akých okolností a aký je jeho zdravotný stav. Je úplne v poriadku ak oblečiete border kóliu lebo bude čakať v zime bez možnosti voľného pohybu a zároveň aj to, ak venčíte vyžlu bez bundy, ak bude mať pohyb.
Dôležité je však aj to, či dávame psovi funkčné oblečenie alebo len nejakú módnu záležitosť, ktorá nemá žiadny význam. Napríklad pletený svetrík, riflovú bundičku, štýlové tričko a podobne..
Oblečenie pre psy by malo spĺňať určité kritéria. Čo sa týka materiálu, ideálne ak je z nepremokavej látky, čo nesaje vodu a dokáže udržat teplo. V prípade strihu je dôležité, aby oblečenie zakrývalo celý hrudník a velké svalové skupiny na hrudných aj panvových končatinách. Bundičky s kapucňou a kožušinkou, koré končia v polovici chrbta a k zadným nohám ani nesiahajú, sú tak trocha zbytočné a asi viac módne ako funkčné.
Je pravda, že kvalitné funkčné oblečenie pre psov nie je najlacnejšie, veľakrát vás kabátik pre psa bude stáť rovnako ako Vaša zimná bunda.. ? Ale oplatí sa zainvestovať a bude vašim psom slúžiť niekoľko rokov!
A ešte na záver - z pohľadu majiteľa je pršiplášť pre psa skvelým pomocníkom v zlom počasí, už len preto, že pes nenosí do bytu toľko špiny a po prechádzke ho netreba utierať a sušiť! ?

PS : áno naších bulíkov cez zimu obliekame :-)


Vytvorte si webové stránky zdarma! Táto stránka bola vytvorená pomocou služby Webnode. Vytvorte si vlastný web zdarma ešte dnes! Vytvoriť stránky